Věřím v nás
Chodím sem a tam a všechno najednou tak temné,
pocit prázdnoty a nikde člověk, co mě zvedne
a v zádech hluboko mám nůž, řeže mě a bolí,
říká se, že člověk, ten si zvykne na cokoliv!
A v očích stále pláč, to pláče bolest, co mám v srdci,
mysl zmatená, co nepřítomná ve dne v noci!
Já jsem ztratil tolik dnů, co měl jsem ještě před sebou,
nevím, jak mám najít cestu, která vede zpátky za Tebou!
Když Tě vidím, mezi námi je teď mříž
a hledám naději, co zavede mě k Tobě blíž,
proč jsi tak vzdálená, proč nemůžu Tě k sobě vzít?
Podlamují se mi kolena a chtěl bych zase s Tebou jít!
Prosím, vrať se mi zpátky, to osud najednou je zlej,
bez Tebe totiž nejsem já, jsem pouhej blázen nešťastnej!
Chybí mi kamarádka, se kterou je všechno nej,
tak prosím dej mi ještě šanci, ať má život zase děj!
Někde hoří plamen, co sálá teplo díky nám
a šumí oceán, kde člověk neutone sám.
Mám přání jediné, chci zpátky dívku, co mám rád,
chci zpátky tu, co o mě ví, že já jsem její kamarád!
Nemůžu zaspat, a když jo, tak noční můry,
všude přítomná, však jsou to jen sny plné hrůzy,
oni chtějí mi Tě vzít a stále cítím, jak Tě nesou,
já se prodírám skrz boje, běžím, ať Tě neodnesou!
Věřím v nás a nevím jak teď z toho ven
a teď jen lituju, že nechtěl jsem být Verusem!
Ty jsi ta Divoká kočka a já Tě měl až tak moc rád,
že zničil jsem vše, co jsme měli a teď bych se šel zahrabat!
Princezno zastav! Tohle už nikdy víc!
Já málem jsem se vážně zbláznil, slzy napoví!
Kdo zrodil Tebe sama a pak se začal strašně bát,
že Tebe drží ve své kleci, už Tě nechci postrádat!
Chodím sem a tam a všechno najednou tak temné,
pocit prázdnoty a nikde člověk, co mě zvedne
a v zádech hluboko mám nůž, řeže mě a bolí,
říká se, že člověk, ten si zvykne na cokoliv!
Ale tohle ne! Takovou bolest ještě neznám!
Ani v lásce tahle bolest není taková!
Radši bych zažil proces rozchod, co nějakou dobu trvá,
než z minuty na minutu truchlit nad ztrátou sám doma!
Věřím, že teď jenom někdo nás dva zkouší,
věřím na sílu, co máme, věřím, že nás neodloučí!
Pouta z oceli, co drží nás, ty jen tak nepovolí!
Hodit za hlavu, co bylo mezi námi nedovolím!
Věřím, že se máme oba stále neskutečně rádi,
kam se řítí lidé - dva nejlepší kamarádi!
Nikdy nepřipustím, abychom si nesplnili plány!
Věřím, že společně dosáhneme veškerých svých tajných přání!
Věřím v nás a nevím jak teď z toho ven
a teď jen lituju, že nechtěl jsem být Verusem!
Ty jsi ta Divoká kočka a já Tě měl až tak moc rád,
že zničil jsem vše, co jsme měli a teď bych se šel zahrabat!
Princezno zastav! Tohle už nikdy víc!
Já málem jsem se vážně zbláznil, slzy napoví!
Kdo zrodil Tebe sama a pak se začal strašně bát,
že Tebe drží ve své kleci, už Tě nechci postrádat!
Věřím v nás a nevím jak teď z toho ven
a teď jen lituju, že nechtěl jsem být Verusem!
Ty jsi ta Divoká kočka a já Tě stále mám moc rád,
že vrátil bych vše, co jsme měli, víc už nemohu si přát!
Princezno zastav! Tohle už nikdy víc!
Já málem jsem se vážně zbláznil, slzy napoví!
Kdo zrodil Tebe sama, pak se začal strašně bát,
že Tebe drží ve své kleci, už Tě nechci dál postrádat!
Věřím v nás a nevím jak teď z toho ven
a teď jen lituju, že nechtěl jsem být Verusem!
Ty jsi ta Divoká kočka a já Tě stále mám moc rád,
že vrátil bych vše, co jsme měli, víc už nemohu si přát!
Princezno zastav! Tohle už nikdy víc!
Já málem jsem se vážně zbláznil, slzy napoví!
Kdo zrodil Tebe sama, pak se začal strašně bát,
že Tebe drží ve své kleci, už Tě nechci dál postrádat!
Věřím v nás a nevím jak teď z toho ven
a teď jen lituju, že nechtěl jsem být Verusem!
Ty jsi ta Divoká kočka a já Tě měl až tak moc rád,
že zničil jsem vše, co jsme měli a teď bych se šel zahrabat!
Princezno zastav! Tohle už nikdy víc!
Já málem jsem se vážně zbláznil, slzy napoví!
Kdo zrodil Tebe sama a pak se začal strašně bát,
že Tebe drží ve své kleci, už Tě nechci postrádat!