Uvnitř mého snu
Tuhle v noci zdál se mi sen, zase byli jsme tam Ty a já a zase jenom náš byl den, co se tak táhne a co se řídí podle nás, co pro pár nekonečných chvil nestárne a hraje pro nás, když poroučíme
času, aby stál a přítel osud zpíval o nás, jak se máme, když jsme spolu a co všechno dáme za ten život, kterým s úsměvem na tváři proplouváme!
Za ruku Tě držíc, tmou se plíží dvě postavy živé,
hledáme to neznámo a kolem dveře v šeru stinné.
Kolik dveří tolik šancí, nikdy nevíš, co teď přijde!
Klika chladná, jemný vítr, obří sál a nikdo nikde!
Okna vpouští bílé světlo od podlahy odráží se
od úplňku svit a mraky dneska večer skrývají se,
v koutě plátno, bílý závoj, s kterým průvan tiše hýbe,
pod ním křídlo, krásný nástroj, uši cítí hudbu dříve!
Vůle v prstech, nehty brní, usedám si na stoličku,
přes ten nástroj naladěný pozoruji postavičku
a otvírám malé zvonky, chtěl bych říct, co na srdíčku,
nikdy neuměl jsem hrát, možná jen neznal jsem písničku.
Ale náhle přede mnou se vykreslují zlaté noty,
v tomhle sále rozlehlém se dočkat názoru poroty,
otevírám klaviaturu a zkouším Tobě hrát,
vždyť Ty jsi uvnitř mého snu to proto, že já mám Tě rád!
Tuhle v noci zdál se mi sen, zase byli jsme tam Ty a já
a zase jenom náš byl den,
co se tak táhne a co se řídí podle nás,
co pro pár nekonečných chvil nestárne!
Tuhle v noci zdál se mi sen, zase byli jsme tam Ty a já
a zase jenom náš byl den,
co všechno dáme za život zblázněný,
co s úsměvem na tváři proplouváme?!
Symfonie rozléhá se a Ty vyzouváš střevíce,
jindy ďábel, dneska dáma, rozpálená jako svíce
leháš na klavír a rozprostíráš vlasy, hoří líce,
hladíš hruď a Tvoje hlava uvnitř říká, že chce více!
Vstávám k Tobě, líbám ruku a chci sdílet tu Tvou vášeň.
Rozepínám halenku, co z Tebe stéká, jedna báseň.
Rozdávám polibky tam, kam dneska můžu jenom já,
i přesto, že tu ležíš nahá, pro mě stále tajemná!
A jak už to tak chodí ve snech, hudba neustále hraje!
A Ty dýcháš celkem nahlas, dokud zcela neroztaješ!
V tomhle tanci našich těl, co na chvíli se změní v jedno,
horkej pot a chladné rty jsou důvod, proč se nejde zvednout!
Rychle stoupá tohle tempo, když se hvězdy stále třpytí
a Ty kreslíš mi po zádech silně blahodárné rytí!
Na vrcholu taješ pak a hudba přestala už hrát,
však Ty jsi uvnitř mého snu, a proto kotě mám Tě rád!
Tuhle v noci zdál se mi sen, zase byli jsme tam Ty a já
a zase jenom náš byl den,
co se tak táhne a co se řídí podle nás,
co pro pár nekonečných chvil nestárne!
Tuhle v noci zdál se mi sen, zase byli jsme tam Ty a já
a zase jenom náš byl den,
co všechno dáme za život zblázněný,
co s úsměvem na tváři proplouváme?!