Ukolébavka
Ostrej start, pádím vpřed a začal běh na dlouhou trať
a je mi jasný, že se nevzdám, pokud budu chtít vyhrát
a jsem tak svázaný těmi pouty, co mě drží víc jak rok!
A každej úkon, kterej mám je vždycky ten nejtěžší sok.
Já mám poslání a za ním půjdu pevně dál
a kdo mě bude v cestě stát, tak toho s radostí sundám,
moje cesta a můj život, pokaždé bojuji sám,
občas přijdou tvrdý chvíle, kdy to prostě nezvládám,
nežádám, neprosím, zadržuji dech a chvíli nedýchám
a svojí dávnou temnou stránku prostě najednou teď otvírám,
budu zlej, pokud má se to tak stát!
Kurva ustupte mi z cesty, budu bojovat!
Za Divokou kočku budu vlastní život obětovat,
neřešte mě kurva, vždyť já nechci politovat!
A moje rozhodnutí, to vám může u prdele bejt,
vy víte jenom velký hovno, tak mě nechte kurva bejt!
Mě teď se chce už jenom blejt, když nesu ultimátní vztek
co vyleju na člověka, kterej si o to sakra řek
a jeho smůla, ta je v tom, že já mám jasně přesnej cíl,
tak teď to zkuste kurva změnit, stejně se nezastavím!
Na tuhle zrůdu já mám z oceli sevřenou pěst
a kácím stromy jednou ranou, krvežíznivej jak pes!
Pojď si pro mě zmrde! Ukaž jestli na to máš!
Nedám ti ani jeden nádech, pičo, rozkopu ti tvář!
Budeš se klepat jako ratlík, bledá smrt je blízko nás!
A je mi srdečně jedno, kdo z nás dvou z toho vyjde živej,
klekni na zem a drž hubu, ukolébavku si zpívej!
Narvu ti devítku do huby, tak se usmívej!
Dokud jsi živej! Kurva neser mi ti říkám!
Tady končíš, zmrde ubohej, úchyle sjetej!
Stigmata tvý hlavy, dám si do vytríny, ok?
Ty naposled se můžeš posrat, až jsi odlehčenej!
A táhni pryč z tohoto světa, už seš vyřízenej!
Padaj rány, tvrdý pěsti, země studí, mokrý listí,
padaj rány, tupý rány, dutý rány, rázný rány,
co tě skolí jednou provždy, celou noc až do svítání!
Nečum na mě zmrde, zvedej se z tý země, dělej,
nehraj divadlo a bojuj, najednou nejsi tak tvdrej, co?
Padaj rány, tvrdý pěsti, země studí, mokrý listí,
padaj rány, tupý rány, dutý rány, rázný rány,
co tě skolí jednou provždy, celou noc až do svítání!