Ty a já
Už je to tak, já potkávám Tě denně
a Ty nebojíš se lidem říct: "Tenhle kluk patří ke mě,"
tolik dní už zažito, co den, to vzpomínka,
každá vzácná chvilinka je pro nás jak připomínka,
která nás spojuje a přidává na seznam bezedný,
námi dvěma psaný, prostor neomezený,
ten fakt, že tu píšu tuhle píseň
mi dodává pocit, že už získávám Tvou přízeň!
Přátelé až za hrob, takoví jsme Ty a já
i přesto mám ten pocit, že každý z nás
tu pravou lásku postrádá a stále nenachází,
ale co když se stačí jen chytit, jen se dotknout,
v srdci bolest, ale vzájemně jeden pro druhého lék,
klíč na lásku, odpověď na otázku, kdo jsme my dva,
kdo jsme Ty a já...
Kdo jsme vlastně Ty a já, že by dva nešťastní lidé,
kteří poranění láskou hledají své štěstí jinde,
než je právě přirozené lidem?
Síla v tomto přátelství je nám společným štítem,
který zahání tu bolest a přináší radost,
otevírá oči od slepoty, dává moudrost,
umožňuje bez lásky žít spokojený život,
tak mi, Kočko, prosím pověz, proč jsi tolik vzácná bytost?!
Že jsi moje kamarádka, to už Kotě vím,
ale nějak mi to nejde, stále soupeřím
sám se sebou a chtěl bych jít do Tvého světa jenom za Tebou,
á-ano, já vím, že to nejde, ono to časem snad přejde,
do té doby chci přemejšlet, jenže komu na tom sejde,
před pár lety cizí lidé, kteří se vůbec neznali,
bylo to otázkou času, komu z nás to nevydrží!
A já byl první, první, kdo se zamiloval,
teď mám strach, že jsem to celé jenom zamordoval,
naše přátelství, co pro mě znamená příliš,
prosím odpusť, že jsem se tak změnil, vím, že se nemýlíš,
když mi říkáš, Zlato, takhle je to fajn,
takhle totiž nejvíc ze všeho to klape nám
a vím, že máš pravdu, i když nepřiznám,
asi je to tím, že už jsem tak dlouho sám!
Kdo jsme vlastně Ty a já, že by dva nešťastní lidé,
kteří poranění láskou hledají své štěstí jinde,
než je právě přirozené lidem?
Síla v tomto přátelství je nám společným štítem,
který zahání tu bolest a přináší radost,
otevírá oči od slepoty, dává moudrost,
umožňuje bez lásky žít spokojený život,
tak mi, Kočko, prosím pověz, proč jsi tolik vzácná bytost?!
A tak stále doufám, že zas bude všechno fajn,
jenom teď chci jen pár týdnů na to, bejt jen chvíli sám
a prostě vypnout, na čas vypadnout,
ale brzy se zas vrátím s dobrou náladou!
Láska hoří, když jí nedokážu zhasit
a já stále ještě nevím, jestli vůbec chci to zkusit,
když se prostě snažím, abych to celé zachránil,
dost mi záleží na tom, abych to přátelství uchránil!
Kotě, prosím, byť Tvůj anděl, já jsem stále člověk,
co dělá chyby, promiň, žiju vlastně poprvé
a občas zkraty, ze kterých se poté činním,
ano, zkouším to, i přesto není to tak, jak bych chtěl!
Hledám způsob, jak bych mohl najít lásku,
ale není to tak snadné, přes oči mám asi pásku,
nejde procitnout a nejde se na Tebe dívat,
bez toho, aniž bych netoužil Tě aspoň chvíli líbat!
Kdo jsme vlastně Ty a já, že by dva nešťastní lidé,
kteří poranění láskou hledají své štěstí jinde,
než je právě přirozené lidem?
Síla v tomto přátelství je nám společným štítem,
který zahání tu bolest a přináší radost,
otevírá oči od slepoty, dává moudrost,
umožňuje bez lásky žít spokojený život,
tak mi, Kočko, prosím pověz, proč jsi tolik vzácná bytost?!