Shledání
VERUS:
Já, dlouho čelil jsem a v nenávisti kráčel,
dokud jsem tak žil, tak všechny postupně poztrácel.
Věděl jsem, že opravdový lidé vždycky zůstanou mi věrní.
Ale opak se stal pravdou, nejsou stejní.
Někdy nezbývá, než jít, všechno staré nechat být,
všechno hodit za hlavu a vzdát se všeho,
co se prvně zdálo fajn, než otočilo se to proti vám.
A i přesto nezůstal jsem sám.
Tolik lží a falešných vět, kolik vejde se na tento svět,
kolik nadějí, že rozkvete bílej květ,
nemám v plánu zůstat stát,
když tolik možností, co nemusím si nechat jenom zdát.
Nová doba s sebou vždycky nese něco, co nemůžeš předem znát,
nač se bránit poznání, když není nutné všechno vzdát.
Odpovědi dávno znáš, už není důvod dál se ptát!
Vždycky existuje způsob, proč se znovu začít smát.
VERUS A NELLI:
- Zvedni hlavu svou,...
- Zas vzhůru!
- ... já stojím tady před Tebou,...
- Mám sílu!
- ... když duši svou já Ti chci dát!
- Moje touha!
- Možná cesta Tvá i má by měla nám být společná.
Tak přestaň se bát, vždyť létat ve dvou jde snáz!
VERUS:
Přistoupila blíž a potom klesla ještě níž,
aby podala mi ruku, aby řekla, vždyť ty víš,
aby unavená křídla opět mohla letět výš,
aby nevydržel váhu tenhle Luciferův kříž.
Potom stačilo pár mil a znovu perutěmi výří,
Verusovu cestu jinej Anděl cestu zkřížil.
O poznání jiný příběh z jejích úst se šířil,
ještě nikdy andělům tenhle druh předtím neublížil.
Mířil, nebo chcete-li, on k vrcholu se blížil,
líbil se mu úsměv v její tváři, netušil,
že se probudí v její záři,
na to konto spolu vzlétli vzhůru k oblakům,
stalo se, že začali se spolu učit od draků.
Ti jim pomohli se jednou provždy zbavit rozpaků.
V jejich moci přeci bylo čelit přízrakům.
Od té doby mají vztah a věří zázrakům.
Zůstal jsem sám, hledal jsem lásku a kraj,
kde hřích se s polibkem střídá.
VERUS A NELLI:
Tahle cesta Tvá i má by měla nám být společná.
Pohleď na mou tvář, pro sebe tady mě máš.
- Z jaké planety jsou tahle podivná kouzla?
- To nejsou čáry, říká se tomu touha.
- Ty jsi tak jiná, ne jen myšlenka pouhá!
- Čeká nás pouť a bude opravdu dlouhá.
- Pověz, kde jsi byla? Doteď někde se touláš.
- Nejde to hned, teď už těžko se couvá.
- Miluji Tě!
- A moje slova jsou stejná.
- Miluji Tě! Když duše duši je věrná!