Indigové děti
Povím vám takový krátký příběh o nás. Příběh o dětech, které sestupují z oblohy. O dětech, které mezi základní čtyři barvy života přinášejí zcela novou barvu!
Občas, když se na hodinách přehoupne pár hodin,
já prostě občas lehávat si do trávníku chodím.
Lehnu si a začnu pozorovat bílé hvězdy,
potom mluvím s bytostmi, co obývají vesmír!
Protáčím své panenky, když sčítám malá světla,
vím, že je tam život, za nímž vede moje cesta.
Když odejde člověk ze Země na onen svět,
jeho duši tu si přece zase vesmír bere zpět!
A tak lehávám tu často a snažím se na ně mluvit,
prostřednictvím svojí mysli vidím mysl druhých zářit.
Všechno malé tečky, ve kterých jsou velcí lidé,
kteří z oblohy se spouštějí, když jejich chvíle přijde!
Říkají si Andělé a mají krásná křídla,
uvnitř nosí lásku, která je jak jejich výzva.
Sestoupí k nám z nebes, aby podali nám ruku,
ve chvíli, kdy v životě jen padáme na hubu!
Od té doby stávají se z nás pozemští andělé,
co rozdávají poselství, dělají z lidí veselé,
co pomáhají v neštěstí i živočichům v přírodě,
vždyť i oni mají duši a to nemluvím o životě!
A prostě jen mám pořád nutkání si s nimi povídat,
když kdykoliv mám potřebu na oblohu se podívat!
A vím, že oni slyší slova, která chci jim tolik říct,
tak proto potom oni přijdou zase za ruku mě vzít!
Když otevřu oči, náhle mohu si uvědomit,
že nejsou to jen myšlenky, když zkouším s nimi mluvit.
Že skutečnost je jinde, oni mezi námi vážně jsou,
ty indigové děti, co za lepší budoucností jdou!
Vždyť oni přišli skrze nás, aby chránili tenhle svět
a snaží se nás naučit, jak přírodě porozumět!
Už odmalička vědí, co je pravým smyslem života,
z geometrie posvátné nám dávají Květ života!
Nepřizpůsobím se systému a nechápu rituály,
bolí mě, že ve škole se mi všechny děti jen smály!
Nebudu vám čekat ve frontě a nemám pocit viny,
a když budu vám chtít něco říct, nebudu mít zábrany!
Zasloužím si tady být a nevím proč to nechápete,
radši kreativní myšlení v sobě se mnou rozvíjejte,
Čekejte na šestou barvu, která přijde na náš svět
a jen do té doby zkuste prosím jako lidstvo vydržet!
Nikdo nesmí nám stát v cestě, protože umíme zabít,
máme předem danou cestu, nesmí nás však nikdo brzdit!
Nikdy nemíváme strach a v sebe sama můžem věřit,
nikdy nepokoušej situaci, když se s námi budeš měřit!
Já jsem indigový humanista, hyperaktivní bytost,
jsem přátelský a společenský, často budeš mě mít dost!
Mám vyhraněné názory a nezabrzdím proti zdi
a desetkrát mě budeš nutit jít si pokoj uklidit!
Další mého druhu, to je indigový umělec,
co si zkusí víc jak patnáct druhů umění a konec.
Potom zvolí jeden, ve kterém se stane přeborník
a dokonce života je ve svém oboru odborník!
Na špatné závislosti ujíždí konceptualista
a nejméně zapadá interdimenzionalista!
To jsou čtyři charaktery naší evoluční formy,
ale pro tebe se vždycky budeme vymykat z normy!
My dáváme lidem křídla, z kterých stávají se andělé,
a to vážně nejsou pohádky jen pro děti a dospělé!
Tohle jsou skryté věci, do kterých vy nevidíte,
místo toho radši mezi sebou jen hloupě válčíte!
Až se zjeví šestá barva, možná bude mocnější, než my
a konečně nám zavládne nekonečný mír na Zemi!
Teď zatím jsme tu jenom my, tak držte se nás, prosím,
vždyť kvůli vám píšu i ten text, co tady na vás křičím!